Kdysi jsem občas přemýšlel, co lidé získávají tím, že např. chodí do divadla, na koncerty, výstavy apod. Napadlo mě, že člověk si tímto třeba může dokazovat, že je opravdu kulturní, že se pohybuje jenom v určité společnosti, je na úrovni a tak. Tedy vztah ke kultuře čistě reprezentativní.
Vztah má asi každý zcela individuální v závislosti v jakém sociokulturním prostředí vyrůstal a v jakém je zvyklý se pohybovat.
Člověk má v sobě již z podstaty zakódované jakési potřeby (viz Maslowova pyramida základních lidských potřeb) o jejichž naplnění se snaží. Do těchto potřeb jistě patří i touha po krásných věcech a prožitcích, které dokáží byť jen a chvíli pozvednout.
Dostatečnou odpověď na tento problém jsem ale dostal až z promluvy jednoho moudrého kněze, který pronesl myšlenku, že nevěřící člověk se k víře může dostat právě skrze umění. Tenkrát jsem tento výrok dost dobře nechápal ale později jsem ho (mám tu odvahu to tvrdit) snad pochopil.
Když je lidská bytost svědkem umění, při kterém pocítí prožitek krásna takovým způsobem, že jí to přinese radost, naději a i mlhavé tušení že existuje i ještě něco krásnějšího, přičemž vzniká touha právě po tomto ještě krásnějším.
Slovy Franze Werfela: Žízeň lépe dokazuje existenci vody jsem došel k závěru, že umění je nejenom z tohoto důvodu pro život jedince velmi potřebné. Howgh
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.